Nad písněmi Wabiho Ryvoly

pátek 4. duben 2014 18:58

Co zbylo by pro naši duši, kdyby byl jen klid?, táží se slova staré písně. Jejím autorem je písničkář Wabi Ryvola. Patřil k dnes již vymírající subkultuře trampů: mužů a žen, kteří v naší zemi po téměř sto let hledali smysl života v hodnotách lásky k přírodě, rovnostářství a čistoty mezilidských vztahů. Ryvola by se dnes dožil 79. let. Jelikož jde o muže víceméně zapomenutého, rád bych zde v několika odstavcích u příležitosti výročí připomněl jeho osobnost a odkaz.

Ryvola nebyl z těch, kteří se spokojí s pohodlím poskytovaným civilizačními výdobytky. Nikdy ho neopustila romantická touha „být u toho“, zakoušet život na vlastní kůži, žít dynamicky a bez kompromisů. Drsné náměty jeho písní, kterými si zachovává věrnost české trampské tradici, jsou metaforou těchto pocitů. Zpívá o mužnosti, dřině a rezavých drátech; nezřídka však též o smrti. Smrt je to nejskutečnější v životě, to, co dokáže prorazit jakkoli tlustou vrstvou přetvářky a dostihnout nás, když to nejméně čekáme. Setkání se smrtí nám pokaždé připomene život – a právě ten nám Ryvola věčně vmetá do obličeje svými baladami.

Přetvářka a konformnost jsou těmi největšími škůdci. V písni Samota, která vypráví o osamělém námořníkovi, Ryvola zpívá:

A tak vždy zůstaneš sám,
nikdo ti nepoví 
jak máš žít, abys byl milován.

Být milován je to nejcennější, čeho lze v životě dosáhnout. Podle Ryvolova námořníka nám na to však nikdo nedá návod. Proč? Proč se nemůžeme jednoduše zeptat starších a zkušenějších, jak chovat nebo co říkat, abychom si vydobyli přízeň ostatních? Ten důvod je prostý: člověk může být milován pouze, je-li sám sebou a nic nepředstírá. Faleš a konformní vtíravost člověku nikdy nepřinesou lásku, jsou totiž vždy odhaleny pomocí nějakého šestého smyslu. Člověk může být milován pouze pro to, čím skutečně je, co se nachází hluboko v nitru jeho já. A ať už je to cokoliv, s jeho hledáním nám nikdo nepomůže. Musíme to objevit sami.

Když se v životě setkávám s kariérismem a posedlostí úspěchem, občas si vzpomenu na Ryvolova slova z téže písně:

Tělo je rozeschlej prám.
Když pluješ stále jen sám
co je ti platný, že jsi kapitán.

K čemu jsou tituly a metály, když člověk nemá s kým se z nich radovat, k čemu jsou peníze, když je nemá s kým sdílet? Hodnoty materiální se vždy trmácí ve stopě hodnot lidských, nikdy naopak. O tom se přesvědčil i hrdna slavné Ryvolovy písně Tereza, který před lety opustil svou životní lásku, když opouštěl rodné město, aby objevoval „tisíce cest“ velkého světa. Nyní se do města vrací, aby v něm hledal spásu, to však pouze odráží vyprázdněnou poušť jeho vlastní duše:

Tak loudám se tím hrozným městem sám
a vím, že Terezu už nepotkám,
jen já tu zůstal s prázdnou ulicí
a osamělý město mlčící.

Tramping a toulky po dálavách jsou pro Ryvolu nejen symbolem onoho věčného hledání a objevování, které nám umožňují pochopit lidi včetně sebe samých, ale také jedním ze základních způsobů, jak je uskutečňovat. Když člověk putuje po krajích nejrůznějších odstínů a barev, uvědomuje si nahodilost vlastního místa ve světě a podmíněnost vlastních pravd. To má Ryvola na mysli, když v písni Zvláštní znamení touha zpívá:

Zvláštní znamení touha,
v nohách tisíce mil,
obzor, kdo v očích nemá,
nic nepochopil.

Tou moudrostí, kterou nám onen „obzor v očích“ pomáhá pochopit, není nějaká hluboká filozofická pravda. Je jí ono bytostné začlenění se do spletité struktury lidských snah a snů, které se mohou navzájem podpírat, jako karty v domečku z karet. V tomto spočívá demokratické a rovnostářské poselství ryvolovského trampingu. Každý z nás, ať již kráčí odkudkoli kamkoli, zastává nenahraditelné místo a nikdo nemá právo jím pohrdat či se nad něj vyvyšovat. Proto se Ryvola, který měl obzor v očích hluboko zarytý, musel smát, když viděl, jak se kdosi snaží třídit lidi na „plebs a smetánku“. U trampských ohňů sedí všichni v kruhu, bez privilegovaných míst někde v popředí či na vrchu.

Toulání je bytostná touha, puzení, které člověka vláčí za sebou jako povoz a nedá mu pokoj. Postupně se vyvíjí v posedlost. „Prokletá vůně hor mi nedává spát“, píše Ryvola. Popsání tohoto prvku trampského života je jednou z nejpůsobivějších momentů jeho písní. Často se v nich opakuje motiv nejistoty z toho, kdy nás dálavy opět povolají.

Tak co z toho mám, že v srdci mám touhu
jenom se mrknout za nejbližší strouhu.
Já často šněroval svý toulavá boty,
musí to bejt, můj vlak má zelenou.

Za nejbližší strouhou nenajdeš ani sopečné krátery, ani Tádž Mahal. Pravděpodobně tam najdeš zorané pole, nebo cestu do lesa. Důvod k jejich objevování schází – avšak, jak každý tramp dobře ví, „musí to bejt“. To, že při trampingu se podle Ryvoly člověk poddává niterným touhám a osvobozuje se od rozumových skrupulí, je také důvod, proč lze postavy takzvaných hoboes, tedy tuláků, v jeho písních chápat jako symbol svobody. Jsou to lidé, kteří žijí v souladu se svým já. A právě proto může být i chudej hobo, řečeno Ryvolovými slovy, ze všech chlapů nejšťastnější chlap.

Ryvola byl muž spontánní a živý. Chlastal pivo, hrál hazard, provokoval esenbáky. Jeho texty vznikaly často během dvaceti minut, když si sednul, aby hbitě vtělil své okamžité myšlenky do nedokonalých a nespisovných rýmů. Nejsou proto ani tak propracovanými literárními klenoty, jako spíše velmi syrovými a autentickými otisky jeho mimořádného ducha. Ostatní trampy Ryvola vždy inspiroval. Jeho písně se už mnoho desítek let zpívají u trampských ohňů a nepřestávají se jich ujímat noví interpreti (v posledních letech například skupiny Kamelot a Ďáblovo stádo). I on sám se jako mýtická postava občas objevuje v písních jiných autorů. Další velikán trampské písně, Wabi Daněk, dokonce převzal jeho indiánské křestní jméno. A když Ryvola zemřel, nestor české country Honza Vyčítal napsal:

Jenom pár senzibilů vidí skrze nás
jenom pár senzibilů vidí skrze čas
jednou si lehneme dřív, než si ustelem
a projdem tím posledním dlouhým tunelem.

Adam Lalák

Adam Lalák

Adam Lalák

Student univerzity v Cambridge v Anglii. Zabývá se filozofií vědy, kognitivní psychologií a logikou.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

Oblíbené stránky